Sada strieborných mincí Novozélandské obehové mince 2011 Proof

Limitovaná edice Novozélandských oběžných mincí ve stříbře

Celosvětově první exkluzivní sada 5 stříbrných mincí vydaných Novým Zélandem v roce 2011. Mince na svém rubu zobrazují nominální hodnotu a motivy oběžných mincí Nového Zélandu: 10 Centů - vyobrazení vyřezávané maorské hlavy Koruru, 20 Centů ve tvaru španělské květiny - vyobrazení vyřezávané maorské sochy Pukaki, 50 Centů - vyobrazení lodě Endevour plující z jihu k hoře Taranaki, 1 Dollar - vyobrazení populárního motivu ptáka Kiwi, 2 Dollars - vyobrazení letícího ptáka Kotuku (Bílá volavka). Líc zobrazuje tradiční protrét královny Elizabeth II. od Ian Rank-Broadleyho.

Mince jsou dodávány v luxusní černé dárkové etui spolu s číslovaným certifikátem věrohodnosti v nákladě pouze 1200 kusů pro celý svět.

Nový Zéland

Nový Zéland (anglicky New Zealand, maorsky Aotearoa) je stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku). Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a další menší ostrůvky. Nejbližší sousední stát je asi 2000 km vzdálená Austrálie.

Nový Zéland není součástí australského kontinentu, protože se nenachází na jeho kontinentálním šelfu; je však částí ponořeného kontinentu Zélandie. Zélandie a společně s Austrálií tvoří širší region Australasie, jenž je součástí Oceánie.

Není přesně známo, kdy se na Novém Zélandu usadili první Maorové. Mohlo to být v průběhu 9. století našeho letopočtu nebo ještě dříve. Prvním Evropanem, který roku 1641 objevil tyto ostrovy, byl holandský mořeplavec Abel Janszoon Tasman. Další návštěvník z Evropy, kapitán James Cook, sem dorazil až roku 1769.

V roce 1840 založili britští osadníci na Severním ostrově město Wellington a Nový Zéland, lukrativní pro Spojené království zejména pro úrodnou půdu a mírné klima, byl prohlášen jako závislé území Nového Jižního Walesu pod britskou ochranou. K tomuto postoupení suverenity ovšem mohlo dojít až po vyjednávání s náčelníky domorodých Maorů, kteří především díky misionářským snahám byli uchráněni před vyhubením. Ve smlouvě z Waitangi z roku 1840 je Maorům, tvořícím 12 % populace, zaručena rovnoprávnost, smlouva je také základem novozélandské národní identity. Hlavní zásluhu na pevném spojení Nového Zélandu s metropolí mají skotští přistěhovalci, kteří byli proti zabírání půdy drobných rolníků velkostatkáři v jejich mateřské zemi, přivedli však jejich novou zem k prosperitě a hrdosti na toto společenství.

Když bylo na Jižním ostrově roku 1861 objeveno zlato, zemi zasáhla vlna osadníků, kteří se tu pokoušeli přijít k nějakému jmění. V 60. letech 19. století se osadníci a Maorové přeli o půdu a došlo k několika krutým válkám, v jejichž důsledku Maorové přišli o mnoho svých práv a území, zděděných po předcích.