Strieborná medaila Sigmund Freud 2009 Proof

V ceně této stříbrné medaile je i tmavě modrá dárková krabička spolu s certifikátem České mincovny.

Medaile Sigmunda Freuda - 70. výročí úmrtí

Lícní strana medaile zobrazuje S. Freuda mhouřícího oko. Freud se intenzivně zabýval našimi zvířecími pudy a přimhouřené oko zde tak hravou formou připomíná, že ve zvířecím světě přimhouřené oko kočky představuje cosi jako polibek.

Mé iniciály J. McA. F. jsou umístěny na Freudově uchu, protože podoba uší se z generace na generaci dědí a toto je tedy odkaz na můj rodinný vztah k Sigmundu Freudovi - mému pradědečkovi.

Motiv zmačkané plechovky na rubové straně je ikonický stejně jako Freudův obraz. Je to nádoba, kdysi celistvá a plná a nyní prázdná a „zbídačelá”. Používám tento motiv jako metaforu pro některé psychodynamické stavy, na které se Freud zaměřil ve své práci zabývající se léčbou mysli. Jane McAdam Freud

Sigmund Freud

Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor - 23. září 1939, Londýn) byl rakouským lékařem a psychiatrem. Proslul především jako autor teorie psychoanalýzy.

Byl nejstarším ze šesti dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Jácoba Freuda s Amálií Nathannovou. Narodil se do společenství asimilovaných židů v Příboře na Moravě, kde rodina žila tři roky. Významnou postavou jeho časného dětství byla jeho katolická chůva, která ho brávala často do kostela. Zatímco o vztahu s otcem se ví mnohé díky pozdější Freudově autoanalýze (podnětem k ní byla smrt otce ve Freudových čtyřiceti letech), informace o Freudově matce jsou nepřímé, totiž od Freudových dětí. Od roku 1859 však rodina - po krátké životní epizodě v Lipsku - pobývala ve Vídni. Freud jako malý nechodil do školy, základní vzdělání získal doma. V deseti letech nastoupil na střední školu, později známou jako Sperlovo gymnázium, patřil zde k nejlepším žákům, stal se primusem a absolvoval s vyznamenáním.

Začátkem zimního semestru roku 1873 začal studovat medicínu a to ve velmi širokém spektru a opět s vynikajícími výsledky. V osmém roce studia se stal doktorem veškerého lékařství. Zprvu působil v teoretických oborech (Claus, Meynert, Bruecke), nicméně na radu prof. Brueckeho opustil teoretickou kariéru a stal se asistentem vídeňské všeobecné nemocnice, později založil vlastní neurologickou praxi, kde začal zkoumat případy hysterických pacientek a přes elektroléčbu a hypnózu se propracoval k vlastní metodě a vlastní teorii lidské osobnosti - psychoanalýze.

Dlouho se bránil emigraci, ke které ho nutila neslučitelnost rasová (byl žid) s tehdejším nacistickým režimem. Když poznal, že utéct je nutné, nacisté mu to již nechtěli dovolit: pomohla mu jeho analyzantka a francouzská analytička princezna Marie Bonapartová, vykoupila jeho užší rodinu a jeho samotného, všechny Freudovy sestry zahynuly v průběhu holocaustu. Freud odešel do Londýna, kde 23. září 1939, na počátku nejničivější války, zemřel. Zvolil dobrovolně konec pro nesnesitelné utrpení při pokročilé rakovině horní čelisti.