Strieborná minca Jan Vermeer Dievča s perlou 2009 Proof

Série Masters of Europe (Významní umělci Evropy)

Exkluzivní stříbrná (obdélníková) mince vydaná Cookovy ostrovy v roce 2009 ze série Masters of Europe (Významní umělci Evropy) zobrazuje na svém rubu kolorovanou malbu Jana Vermeera - Dívka s perlovou naušnicí. Součástí portrétu na minci je i Swarowski perla. Protrét doplňují nápisy "OLD MASTERS OF EUROPE" (Dávní mistři Evropy),"JOHANNES VERMEER" a letopočet "1632 - 1675". Líc zobrazuje portrét královny Elizabeth II. a nominální hodnotu.

Mince je dodávána v modré dárkové krabičce s šedostříbrným lemováním spolu s certifikátem věrohodnosti v limitovaném nákladu pouze 5000 kusů pro celý svět!

Jan Vermeer

Jan Vermeer van Delft, také Joannis van der Meer (pokřtěn 31. října 1632, Delft - 15. prosince 1675 tamtéž) byl nizozemský barokní malíř.

Byl pokřtěn v protestantském kostele Nieuwe Kerk v Delftu. Jeho otec se původně jmenoval Reynier Janz Vos a teprve později si z neznámých důvodů změnil příjmení na Vermeer. Pracoval jako hostinský, po svatbě o sobě tvrdil, že je výrobcem hedvábí. Snad proto se na mnoha Vermeerových obrazech objevují nejrůznější látky a tapiserie. Vermeer starší však také nakupoval a prodával obrazy a byl členem cechu sv. Lukáše.

Vermeer a jeho rodina, příslušníci nižší střední třídy, žili ve velkém domě, zájezdním hostinci jménem Mechelen. Janovi prarodiče byli negramotní a negramotná byla i Janova matka. Jan se narodil jako druhé dítě a jediný syn. Motivace Jana stát se umělcem a jeho počátky jsou obestřeny tajemstvím, ale musel šest let navštěvovat ateliér mistra, jenž byl členem cechu sv. Lukáše (tj. cechu malířů), než mohl sám roku 1653 vstoupit do cechu, signovat a prodávat vlastní díla. Někteří z badatelů se dokonce domnívají, že se Vermeer vydal za studii do Amsterdamu či Utrechtu. Vermeer se oženil v roce 1653 s Catharinou Bolnesovou, která byla katolička (není jisté, zda Jan po svatbě konvertoval). Z manželství vzešlo celkem jedenáct dětí, které byly vychovávány v katolické víře.

Na Vermeerově raném díle je patrné, že se mladý malíř vyrovnával s vlivy náboženské, mytologické a žánrové malby utrechtské školy, která vycházela z Caravaggia. Vermeerova tchyně vlastnila skromnou sbírku obrazů utrechtských mistrů. Byla navíc vzdálenou příbuznou utrechtského malíře Abrahama Bloemarta. Krátce poté přichází obrat a Vermeer se zaměřuje na malbu scén z běžného života. S podobnými tématy získali slávu malíři jako Gerard Terborch, Nicolas Maes nebo Pieter de Hoogh. Přesto jsou Vermeerovy obrazy jiné: figury na obrazech jsou zachyceny jakoby v jediném a jedinečném okamžiku, což jim dodává nezvyklou důstojnost i živost.

Zdá se, že Vermeer se v období svých malířských počátků živil - podobně jako jeho otec - prodejem uměleckých děl jiných malířů. V průměru vytvořil jen dvě plátna ročně, přesto se při každé příležitosti na nejrůznějších listinách pokládá za malíře. Později byl nepochybně pokládán za znalce, takže býval zván, aby odhadl cenu obrazů, ale také jeho vlastní obrazy se prodávaly za velmi vysokou cenu.

Vermeer příliš netvořil ani v časech největší slávy, dobře však prodával. Když jej roku 1663 v ateliéru navštívil francouzský cestovatel Balthasar de Monconys, Vermeer mu nemohl ukázat ani jedinou vlastní práci. Když pak společně navštívili dům pekaře Hendricka van Buytena, sběratele Vermeerových děl, de Monconys si do deníku poznamenal, že viděl „obraz s jedinou figurou“ za neuvěřitelnou cenu 600 zlatých (guilder).

V roce 1669 Vermeera dvakrát navštívil bohatý mladý znalec umění Pieter van Beckhout, který si poznamenal, že viděl některé ukázky Vermeerova umění, přičemž nejpozoruhodnějším aspektem na nich byla perspektiva. Na období 1662-1663 a 1670-1671 byl Jan Vermeer opakovaně zvolen do čela cechu sv. Lukáše. V tomto období byl také - spolu s Hansem Jordaensem - povolán do Haagu, kde bylo jeho úkolem posoudit pravost řady obrazů, jež se prodávaly jako díla slavných italských mistrů, mj. Rafaela Santiho a Michelangela. Roku 1660 se Vermeerova rodina z hostince Mechelen přestěhovala do menšího domu na Oude Langendijk, který vlastnila Janova tchyně. Za francouzské invaze v roce 1672 se příjmy rodiny s jedenácti dětmi rapidně snížily. Válečná doba obchodu s uměním nepřála a na Vermeera zřejmě dolehly finanční problémy. Maloval ještě méně než dřív a je pravděpodobné, že se obavy o budoucnost projevily i na jeho zdravotním stavu. Umírá v roce 1675 a zanechává po sobě vdovu, jedenáct dětí a značné dluhy.