Strieborná minca Zenobie 2011 Proof Togo

Série Greatest She Warriors (Největší bojovnice)

Exkluzivní stříbrná mince vydaná republikou Togo v roce 2011 ze série Greatest She Warriors (Největší bojovnice) zobrazuje na svém rubu podobiznu syrské královny Zenobie. Protrét doplňují nápisy "GREATEST SHE-WARRIORS" (Největší bojovnice),"ZENOBIA" a rok vydání. Mince je částečně kolorovaná, trojúhelník symbolizuje ženství. Líc zobrazuje státní emblém republiky Togo a nominální hodnotu.

Mince je dodávána v modré dárkové krabičce s šedostříbrným lemováním spolu s číslovaným certifikátem věrohodnosti v limitovaném nákladu pouze 1000 kusů pro celý svět!

Zenobie

Septimia Zenobia, počeštěně Zenobie (kolem 240, Palmýra - po 274, Řím), byla v letech 267/268-272 královna syrské Palmýry a v roce 272 společně se svým synem Vaballathem vzdorocísařovna římského císaře Aureliana (270-275). Vládu nad Palmýrou převzala po zavraždění svého manžela Odaenatha, který si na východě římské říše vybudoval za Galliena vlastní mocenskou základnu. Její jméno znělo v palmýrštině Bat-Zabbai, tedy dcera Zabbova, respektive polatinštěle Zenobiova.

Zenobie byla patrně dcerou Palmýřana Iulia Aurelia Zenobia, jehož rodina získala římské občanství zhruba za Marka Aurelia nebo za Commoda. Někdy v padesátých letech se jako velmi mladá provdala za exarchu palmýrského Septimia Odaenatha, faktického vládce pouštního města. Stala se v pořadí jeho druhou manželkou (jméno první, s níž měl syna Hairana, není známo). Poněvadž Odaenathův vliv na římském východě po roce 260 nesmírně vzrostl a jeho výjimečné postavení potvrdil i císař Gallienus, stoupla i vážnost Zenobiina - vzestup navenek podtrhlo přijetí královského titulu Odaenathem kolem roku 263.

Po Odaenathově zavraždění koncem roku 267 vládla Zenobie jako poručnice svého nezletilého syna Vaballatha v Palmýře sama. Jádrem její domény byla provincie Sýrie, s určitými přesahy do Malé Asie a severní Mezopotámie. Oficiálně uznávala stejně jako Odaenathus svrchovanost císaře v Římě, ve skutečnosti však usilovala rozšířit svůj vliv do Arábie a Egypta. V obou případech se jí to po vojenských operacích roku 270 podařilo. Současně byla zahájena expanze na západ, do nitra Malé Asie.

Nový císař Aurelianus, který nastoupil na trůn po smrti císařů Galliena a Claudia II., nemohl samostatné vojenské podniky Palmýry natrvalo tolerovat. Zpočátku měl sice svázané ruce naléhavými úkoly na západě, ale jakmile to okolnosti dovolily, zahájil výpravu do Sýrie. Zenobie na to reagovala tím, že svého syna dala roku 272 prohlásit za císaře a sebe za císařovnu (Vaballathus měl již z dřívějška titul imperator).

Oproti své soupeřce měl Aurelianus výhodu, že velel legiím zoceleným v boji s barbary, které ho jako vojevůdce uznávaly. Zenobii proto ve dvou bitvách - u Antiochie a Emesy - snadno porazil a v srpnu 272 vstoupil do Palmýry. Královna se pokusila o útěk, byla ale zajata, souzena v Emese a nakonec vedena v triumfálním průvodu. Podle většiny antických autorů strávila zbytek života ve vile nedaleko Tivoli - mínění, k němuž se přiklání i současná historiografie. Kronikář Zosimos nicméně tvrdí, že při cestě do Říma odmítala potravu a zemřela hlady.