Zlatá medaile 100 Dukát Rudolf II. 2009 Standard

Rudolf II. Habsburský

Rudolf II. byl bezpochyby jedním z nejvýznamnějších evropských panovníků, který proslul nejen svými vladařskými schopnostmi, ale také smyslem pro kulturu a umění.

Narodil se 18. července 1552 ve Vídni jako třetí potomek infantky Marie, dcery Karla V. a císaře Maxmiliána, syna krále Ferdinanda I. Spolu se svým bratrem Matyášem byl vychováván u svého strýce Filipa II. ve Španělsku. Toto prostředí položilo základy jeho zájmu o umění, ale také psychickým potížím, protože přísně katolické Španělsko i vztahy v rodině znamenaly pro budoucího císaře velkou zátěž.

Roku 1572 se Rudolf stal uherským králem a roku 1575 králem českým a římským. Tak nenávratně skončila doba jeho mládí. Z Vídně se brzy přestěhoval do Prahy a naplno zde uskutečňoval své umělecké aktivity. Praha se díky Rudolfovi stala kulturním centrem evropského významu a k císařskému dvoru se sjížděli umělci, vědci, i podvodníci ze všech koutů světa. Císař se zajímal také o vědu, hlavně o astronomii, matematiku, fyziku a chemii. Jeho zájmu neunikla ani černá magie a čarodějnictví.

Dobová svědectví říkají, že byl spíše vážné povahy a svou nechuť k žertům dovedl dát patřičně najevo. Okolí si získával hlavně svými vědomostmi a schopností orientovat se v politickém a kulturním světě. Nerad měnil svá rozhodnutí a názory, ale v řešení problémů postupoval vždy rozvážně a moudře. Často však podléhal návalům zlosti a svým povýšeným chováním budil nevoli svého okolí.

Za další zajímavou stránku císařova života je považováno to, že zůstal starým mládencem. Plánovaný sňatek s dcerou krále Filipa II., infantkou Isabelou, se neuskutečnil a Rudolf ani neměl o sňatek zájem. Měl mnoho milenek, mezi které patřila i hraběnka Kateřina Stradová. Jeho bohatý milostný život s sebou bohužel přinesl i pohlavní choroby. Z těchto vztahů vzešlo asi šest Rudolfových potomků, které nikdy oficiálně neuznal.

S přibývajícími léty se u císaře projevovaly duševní poruchy v čím dále větší míře. Tomu stěžovalo vykonávání státnických povinností, čehož brzy využili Rudolfovi odpůrci. Trpěl stavy úzkosti a strachu o svůj život. K nikomu neměl důvěru a uzavíral se v samotě. Mnohým, včetně papeže, se zdálo, že Rudolf už nemůže vládnout dál. Roku 1611 pod nátlakem podepsal abdikaci a na císařský trůn nastoupil jeho bratr Matyáš. To znamenalo pro Rudolfa velkou osobní porážku. Jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. K psychickým potížím ještě přibylo onemocnění plic, jater, ale i průvodní znaky syfilidy. Lékaři předpovídali brzký konec jeho života. Zemřel ráno 20. ledna 1612.

Rudolf II. patřil k naším největším a nejzajímavějším panovníkům. Jeho soukromý život je obestřen mnoha záhadami a nejasnostmi.