Sada Kulturne pamiatky technického dedičstva 10 zlatých mincí 2006 - 2010 Proof

KULTURNÍ PAMÁTKY TECHNICKÉHO DĚDICTVÍ

Sada 10 raritních zlatých mincí vydaných Českou národní bankou v letech 2006 - 2010. Motivy na mincích precizně zobrazují kulturní památky technického dědictví. Tato sada zlatých mincí se objevuje jen zřídka a proto je velmi vyhledávaná sběrateli a investory. Mince jsou dodávány bez krabičky a s individuálním certifikátem věrohodnosti pohlednicového formátu ke každé minci.

Papírna Velké Losiny

Papírenskou manufakturu dal vybudovat v místech bývalého obilního mlýna Jan mladší ze Žerotína. Podle svědectví pramenů zahájila papírna výrobu jako jeden z podniků rozvíjejícího se vrchnostenského hospodářství někdy v rozmezí let 1591 - 1596. Zcela poprvé pak existenci papírny připomíná její dosud nejstarší známá průsvitka z roku 1596 v podobě žerotínského erbu - lva s korunkou stojícího na třech pahorcích. Od svého vzniku byl podnik až do 2. poloviny 18. století spjat s osudy velkolosinského dominia a jeho žerotínských držitelů.

Od poloviny 70. let 20. století prošel celý areál několika etapami nákladných rekonstrukcí a oprav, které pokračují i v současné době. Unikátní areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby, byl v roce 2002 vládou České republiky prohlášen národní kulturní památkou.

Klementinum v Praze

Klementinum (historicky Clementinum) bylo původně Jezuity vystavěno jakožto kolej v Praze, která byla založena poté, co roku 1556 jezuité přijali pozvání Ferdinanda I. Habsburského a přišli do Prahy. Jezuité vystavěli zdejší areál v dnešní rozloze v letech 1653-1726, na místě kláštera dominikánů, kteří se zde usadili v roce 1227 při kostele sv. Klimenta a který jezuité po nich převzali.

Klementinum je sídlo dnešní Národní knihovny - jak se opět od roku 1990 jmenuje (předtím od 1935 Národní a univerzitní knihovna, od 1939 Zemská a univerzitní knihovna, od 1958 část Státní knihovny ČSR) - pod tímto jménem (Bibliotheca nationalis) založené v roce 1781 Karlem Rafaelem Ungarem, včetně technické knihovny, stavebně rozšířené v letech 1924-1931 architektem Ladislavem Machoněm, za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda. Zdejší astronomická observatoř se stala v roce 1953 základem Astronomického ústavu Československé akademie věd.

Ševčínský důl v Příbrami

Příbramská Ševčínská žíla, nejdůležitější v dolovém okrsku, dala název tomuto nejpopulárnějšímu dolu v Příbrami. Na popud vrchního horního úřadu v roce 1812 bylo navrhováno, aby se na Mučednické žíle zarazila nová šachta, která by umožňovala zvýšení těžení ze žil Vojtěšské, Wolfgangovy a Marie Pomocnice.

Nová šachta byla nazvána šachtou císaře Františka, později šachtou císaře Františka Josefa (“Francšachta”), od převratu má jméno Ševčínský důl. Pěkná šachetní budova je 37,5 m vysoké. Při důlní katastrofě v r. 1892 se zachránilo touto šachtou mnoho horníků, jimž smrt šla v patách.

Vodní mlýn ve Slupi

První zpráva o mlynáři ve Slupi, a tím také o nepochybné existenci mlýna, pochází z roku 1512. Je to listina zdejšího zádušního mlynářského bratrstva. Mlýn zde však nejspíš stál již dříve, neboť krhovicko-jaroslavický náhon, jehož vody mlýn využívá, je zmiňován v listině z roku 1302. Stavitelem mlýna a jeho majitelem byl ženský cisterciácký klášter v Oslavanech, který se stal vlastníkem vsi Slup již v roce 1228.

V roce 1970 získal mlýn československý stát a o šest let později jej jako kulturní památku převzalo do správy Technické muzeum v Brně. To zde za přispění dalších institucí a osob vybudovalo a roku 1983 otevřelo expozici mlynářské techniky. V roce 1995 se objekt slupského mlýna stal národní kulturní památkou.

Řetězový most ve Stádlci

Stádlecký most je poslední dochovaný empírový řetězový most v České republice. V roce 1959 byl most prohlášen Národní technickou památkou.

Most postavil Vojtěch Lanna v letech 1847-1848 podle projektu ing. Gassnera a B. Schnircha přes Vltavu v Podolsku. Most sloužil dlouhá léta, až do roku 1960. Od konce třicátých let stál ale již most nový, železobetonový, přímo nad stávajícím mostem. Po napuštění přehrady Orlík by byl most, v té době již kulturní památka, potopen a proto se rozhodlo o jeho pečlivému rozebrání, dokumentaci a uložení na místě mimo zatopený břeh.

Pivovar Plzeň

Právo várečné udělil 260 plzeňským občanům již Václav II. v roce 1295. Z roku 1307 pochází zmínka o pivovaru, který Wolfram Zwinilinger odkázal katedrále svatého Bartoloměje. Ve 14. století pak mohli vařit a prodávat pivo všichni měšťané. V roce 1501 je poprvé zmíněn městský pivovar.

Počátkem října 2008 byly na seznam kulturních památek České republiky zařazeny dvě stavby v areálu plzeňského pivovaru - Jubilejní brána a Vodárenská věž.

Zdymadlo Střekov

Zdymadlo Střekov je zdymadlo na Labi v Ústí nad Labem bezprostředně pod hradem Střekovem. Bylo vybudováno v letech 1923 až 1935. Účelem bylo především splavnit Labe v oblasti střekovských peřejí, které byly často nesjízdné. V době vzniku patřilo k největším zdymadlům v republice a k nejmodernějším v Evropě. Celé zařízení je také známo pod názvem Střekovská přehrada či Střekovský jez. Jedná se o předposlední umělou přehradu na Labi, jenž stojí v cestě labské vodě na její cestě do Severního moře (poslední je labský stupeň v Geesthacht).

Větrný mlýn v Ruprechtově

Větrný mlýn byl postaven v r. 1873, jako klasický mlýn holandského typu, s větrným kolem o čtyřech lopatách a otočnou střechou. Po několika letech provozu byl postižen větrnou smrští, která přispěla k jeho modernizaci a z dnešního pohledu k jedinečnosti.

V letech 1882 až 1884, původní majitel a stavitel mlýna, Cyril Wágner, instaloval místo klasického větrného kola tzv. Halladayovu turbínu, nazvanou podle svého vynálezce, konstruktéra, amerického farmáře Daniela Halladaye. Kolo turbíny je tvořeno věncem stavitelných žaluzií neboli lopatek, ovladatelných táhly, umožňujícími vhodný náklon ve směru větru i automaticky. Kolo udržovalo ve správném směru dvojité kormidlo. Použitím tohoto vynálezu semlel mlýn až dvojnásobek obilí.

Hamr v Dobřívě

Horní hamr je unikátní technickou památkou svého druhu v České republice s ukázkou dobového zařízení, které je stále v provozu. Provoz a funkci přístrojů vysvětlují zkušení kováři. Zájemci se mohou ve zrychleném kurzu vyučit kovářskému řemeslu a získat tak výuční list se znakem Hamru a podpisy Mistrů kovářů.

Vodní hamr v Dobřívě spravuje Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech, které udržuje stálou expozici, ale kromě běžného provozu zde každoročně třetí sobotu v květnu pořádá Hamernický den. Program dne je plný kulturních akcí a prezentací kovářského řemesla. Mladí kováři tento den také soutěží o cenu zvanou Dobřívský cvoček.

Důl Michal

Nejstarší historie dolu Michal je spojena se snahou tehdejšího rakouského státu podporovat uhelné hornictví jako nezbytný předpoklad rozvoje průmyslu. V roce 1842 položil tzv. montánní erár v Michálkovicích kruhové privilegované kutiště a o rok později v něm začal hloubit dvě jámy.

V rámci prováděné restrukturalizace těžkého průmyslu důl Petr Cingr ukončil ke 30. květnu 1993 těžbu. Poslední klec vyjela na záložním těžním stroji 2. června 1994. V roce 1995 bylo dokončeno zasypání těžní jámy. Ještě v průběhu útlumových prací, v roce 1994, převzalo celý areál Ministerstvo kultury České republiky, které zde zřídilo Průmyslové muzeum v Ostravě, později sloučené s Památkovým ústavem v Ostravě.