Strieborná minca 200 Kč Emauzy Založenie kláštora Na Slovanoch 650. výročie 1997 Štandard

Emauzy, klášter Na Slovanech - 650. výročí založení

Na lícní straně mince je v pravé horní části umístěn velký státní znak. Heraldická zvířata jsou komponována ve stylu gotických štítů. Název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" se nachází v neuzavřeném opisu při okraji mince. Označení nominální hodnoty " 200 Kč " je umístěno na pozadí stylizované střechy a věží Emauzského kláštera.

Na rubové straně mince je zobrazen fragment z fresky " Zvěstování Panny Marie " z ambitu kláštera. Název kláštera "KLÁŠTER NA SLOVANECH - EMAUZY " je v děleném opisu při okraji mince. Letopočty "1347 - 1997" autor umístil v opisu do obrazu v horní části mince. Autorem návrhu pamětní mince je akademický sochař Jiří Harcuba. Iniciála jeho jména "H" je umístěna při okraji mince v levé spodní části mezi květinami ve váze. Ražbu mince provedla Česká mincovna v Jablonci nad Nisou, jejíž značka je umístěna na lícní straně mince vpravo od písmene "L" ve slově "REPUBLIKA".

Emauzský klášter neboli klášter benediktinů u chrámu P. Marie a slovanských patronů, zvaný Na Slovanech či Emauzy, byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů. Nachází se v Praze 2 na Novém Městě, na území vymezeném ulicemi Vyšehradská, Trojická, Pod Slovany a Na Slovanech.

Karel IV. klášter založil na základě privilegia papeže Klementa VI. z 9. května 1346. Papežský souhlas získal ještě jako moravský markrabě a dostalo se mu jej po jistém váhání. Ke klášteru Karel založil v roce 1371 kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Zasvěcení chrámu a kláštera vykonal o velikonocích 29. března 1372 pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za účasti dvou říšských kurfiřtů a několika biskupů, samotného Karla IV. a jeho syna Václava IV. Tím, že Karel prosadil, aby klášter vysvětil pražský arcibiskup a nikoli papežský nuncius, zdůraznil specifičnost nové instituce.

Klášter fungoval i v době husitské, kdy unikl vyplenění. Husité jej v roce 1419 převzali a jako v jediném českém klášteře se zde praktikovalo přijímání podobojí, a to až do roku 1589. Začátkem 17. století, za vlády Rudolfa II., byl klášter obnoven jako katolický. V roce 1611 utrpěl při vpádu pasovských vojsk, kdy jej vyplenila místní lůza. V roce 1636 sem přišli benediktini z katalánského kláštera Montserrat, kteří setrvali až do roku 1880, kdy je vystřídali benediktinští mniši kongregace sv. Martina vyhnaní z kláštera v Beuronu v Německu. Po vyhoštění komunity z Československa v roce 1919 byl klášter krátce v majetku hudební konzervatoře. O rok později se beuronští benediktini vrátili a obnovili slovanskou liturgii. V roce 1942 gestapo mnichy vyhnalo a klášter sloužil jako vojenský lazaret.

Při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945 byla poničena budova kostela a klenby klášterní budovy, opravy proběhly v 1. polovině 50. let. V roce 1950 byl klášter zestátněn a v 50. letech připadl Československé akademii věd. Část řeholníků tehdy odešla do Itálie. Po roce 1989 získalo zpět budovy kláštera i kostel Benediktinské opatství v Emauzích. V roce 1995 byla ukončena jedna etapa rekonstrukce kláštera. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela, posvěcen nový oltář a první mše se konala symbolicky na velikonoční pondělí 21. dubna 2003.