Strieborná minca 200 Kč Zdeněk Fibich 150. výr. narodeneni a 100. výr. úmrtia 2000 Proof

Zdeněk Fibich 150. výročí narození a 100. výročí úmrtí

Lícní stranu mince vyplňuje velký státní znak České republiky. Název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" je umístěn v neuzavřeném opisu zleva doprava. Označení nominální hodnoty "200 Kč" je umístěno ve dvou řádcích nad a letopočet ražby "2000" pod státním znakem.

Rubovou stranu mince vytváří skladatelův portrét z mladých let. Jméno skladatele "ZDENĚK FIBICH" je umístěno v opise při levém okraji mince. Letopočty narození a úmrtí "*1850 +1900"jsou v opise vpravo. Autorem návrhu pamětní mince je akademický sochař Vladimír Oppl. Iniciály jeho jména " do položeného písmena O vložené V" se nachází dole při pravém okraji mince v naznačeném límci kabátu. Ražbu provedla Česká mincovna v Jablonci nad Nisou, jejíž značka je umístěna na lícní straně mince uprostřed pod ročníkem ražby.

Zdeněk Fibich

Zdeněk Fibich (21. prosince 1850, myslivna u Všebořic u Čáslavi - 15. října 1900 Praha) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Narozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu. Jeho první manželkou byla Růžena Hanušová, po její smrti se oženil s její mladší sestrou Betty, českou operní zpěvačkou (alt). Spolu měli syna Richarda, pojmenovaného tak na paměť hudebního skladatele R. Wagnera.

Narodil se v rodině nadlesního. Hudbě ho učila nejdříve v raném věku jeho matka, která záhy rozpoznala jeho hudební talent; později studoval postupně ve Vídni, v Praze na konzervatoři u Bedřicha Smetany, Lipsku, Paříži a Mannheimu. Větší část života působil v Praze, kde se věnoval komponování a výuce hudby. Kromě hudby se zajímal i o literární dějiny a malířství. V letech 1875 až 1878 byl kapelníkem Prozatímního divadla. Od roku 1899 do své smrti byl operním dramaturgem v Národním divadle. Zemřel v nedožitých padesáti letech v Praze. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, spolu se svojí druhou ženou Betty, v samostatné hrobce (č.6H-137) s pomníkem navrženým Josefem Fantou.

V mladších letech bojoval za nové umění, jak je reprezentovali Ferenc Liszt, Richard Wagner a Bedřich Smetana. Skladatelský Fibich navázal na německý romantismus, když na počátku své skladatelské dráhy tvořil pod vlivem klavírních skladeb Roberta Schumanna. Skladby obohatil o baladické prvky, snový lyrismus i tragický patos. Fibichovo dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly (Nálady, dojmy, upomínky), komorní práce. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary - 3 symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna). Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby je opera, která jej lákala Fibicha již od chlapeckých let (Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře ad.).

Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy. Vytvořil technikou příznačných motivů dosud v celé světové literatuře největší a umělecky nejdokonalejší scénický melodram „Hippodamie“. V rámci své pedagogické činnosti vydal „Velkou teoretickou a praktickou školu hry na klavír“.

Každá strieborná minca je uložená v ochrannej plastovej kapsuli a vložená do tmavomodrej krabičky spolu s certifikátom pravosti od ČNB.