Jednodukát ČR umění Velké Moravy 2009 Proof

Tato medaile je ze sady, která obsahuje:

Koupit celou sadu je možno zde.

V ceně této zlaté medaile je i vínově červená dárková krabička spolu s certifikátem České mincovny.

Velká Morava

Velkomoravská říše (užívá se také označení Velká Morava, stát Mojmírovců, lat. Moravia Magna) byla prvním známým západoslovanským státem, ve své době nejmocnějším a nejsilnějším ve střední Evropě. Existovala převážně na českém, slovenském a maďarském území mezi léty 833 a (asi) 907. Již v 7. století existoval státní útvar, tzv. Sámova říše, který se rozkládal pravděpodobně v povodí řeky Moravy a na jihozápadním Slovensku (tedy na územích, kde v 9. století vzniklo Moravské knížectví a Nitranské knížectví). Jednalo se ale spíše o kmenový svaz, jeho vnitřní struktura ještě nemohla být hodnocena jako stát. O době od zániku Sámovy říše do zformování moravského státu veškeré historické prameny mlčí, je tedy nejasné, co se na českém území odehrávalo.

Poté, co se ke konci 8. století zhroutil avarský kaganát, umožnila politická situace západoslovanským kmenům vytvořit nový státní útvar. Počátkem 9. století se objevují dvě knížectví, které spolu vedou politický boj - moravské knížectví, pravděpodobně s centrem v jihomoravských Mikulčicích, sídle knížete Mojmíra, a nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina.

Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem. (Podle nejnovějších výzkumů je ovšem zpráva ve východofranské kronice Libellus de conversione Bagoariorum et Carantonorum (Obrácení Bavorů a Korutanců na víru), odkud o této události víme z 10.-12. kapitoly, psána stylem, který naznačuje, že se nejednalo o spor dvou samostatných knížectví, ale že byl Pribina Mojmírem vlastně odvolán z funkce v knížectví údělném. Vznik velkomoravského státu je tedy nutno hledat ještě dříve.)

Rostislav, další velkomoravský kníže, se rozhodl bránit politickým tlakům sousední východofranské říše, která Velkou Moravu neustále ohrožovala, navázáním kulturního kontaktu s Byzantskou říší. Vyslal do Konstantinopole k byzantskému císaři Michalovi III. své posly, kteří po císaři žádali vyslání byzantského biskupa a učitele, kteří by kázali ve srozumitelném jazyce (východofranské misie užívaly latinu). Roku 863 císař vyslal na Velkou Moravu Konstantina Filosofa (pozdějším jménem sv. Cyril) a sv. Metoděje, dva křesťanské věrozvěsty.

Na Velké Moravě začali užívat liturgický jazyk srozumitelný Slovanům - staroslověnštinu a vytvořili pro jazyk i písmo - hlaholici. Věnovali se překladům Bible a dalším církevním textům, Metoděj pak pracoval na ustanovení moravského (arci)biskupství a církevním osamostatnění na východofranské říši. Misie se na Velké Moravě zdařila, Konstantin a Metoděj si vychovali žáky, kteří položili základy staroslověnskému písemnictví. Metoději se později podařilo v Římě před papežem misii obhájit a očistit ji z nařčení východofranských biskupů.

Papežská bula Industriae tuae adresovaná knížeti Svatoplukovi. V roce 870 nastoupil na knížecí stolec Svatopluk. Po krátkém vojenském konfliktu s východofranskou říší uznal její ochranu a zavázal se k placení tributu. V červnu roku 880 papež Jan VIII. vydal bulu Industriae tuae, která zaručovala eklestickou nezávislost Velké Moravy s vlastní arcidiecézí v čele s arcibiskupem Metodějem (archiepiscopo sanctę ecclesię Marabensis). Rovněž jmenoval německého klerika Wichinga jako biskupa Nitry. Staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou.

Po smrti Metodějově (885) byl východofranskými biskupy přesvědčen, aby žáky bratrů Konstantina a Metoděje ze země vyhnal a začal podporovat latinskou (tj. západní) liturgii namísto staroslověnské.